BEYOND HER LENS
"Tajemství úspěchu je mít okolo sebe dobré lidi, kteří ve Vás věří a připomínají Vám význam toho, co děláte."
Tereza Hirsch je oceňovanou spisovatelkou, režisérkou, herečkou a produkční, která je známá pro svůj politický kousek „Seznam viníků" (The Guilt List). Narodila se v Německu a vyrůstala v České republice; Hirsch si jde za svými sny od roku 2014, kdy se přestěhovala do Los Angeles. Kvůli její vášni pro psaní a film soustředila svou kariéru a vzdělávání na tento aspekt.
V poslední době získala Hirsch ocenění LAFA Best Picture Award za film Beyond Her Lens, krátké drama inspirované životem a prací ženy fotografky v konfliktní zóně, Jany Andert. Film ukazuje návrat fotografky Alex (ztvárněná známou českou herečkou Lucií Vondráčkovou) do Prahy, kdy se po práci v Iráckém Mosulu snaží navodit pocit normality.
Požádali jsme Terezu, aby nám poskytla rozhovor.
*Povězte nám o vaší minulosti, jaké to bylo vyrůstat v Německu a jak jste se dostala k filmu?
I přestože moje matka pochází z Německa, vyrůstala jsem v Praze, kde se točilo mnoho Hollywoodských filmů, což pro mě bylo velkou inspirací. Už jako dítě jsem se poprvé pokoušela o něco jako režii. Když jsem si hrála s kamarády, chtěla jsem vždy pro naše rodiče připravit něco na způsob divadelního představení. A ti rodiče pak museli vytrpět sledování naší hodinové „podívané“. K filmu jsem se nicméně dostala až po přestěhování do USA před pěti lety. Byla jsem v Los Angeles a přemýšlela, jaký obor bych chtěla studovat, dokud jsem jednou nezahlédla reklamu na filmovou školu. Podala jsem přihlášku, byla jsem přijata a hned jsem si to tam zamilovala.
*Kdy jste se přestěhovala do Los Angeles a jak se vám tady líbí?
Před pěti lety jsem za chladné podzimní noci seděla za počítačem se sklenkou vína a najednou jsem uviděla reklamu na levné letenky do LA. Možná to bylo kvůli tomu vínu, ale hned jsem si ty letenky koupila, aniž bych vůbec tušila, co tam budu dělat. Poté jsem skoro náhodou objevila svoji vášeň pro film, která přetrvává dodnes. Líbí se mi, že Los Angeles jakožto srdce filmového průmyslu poskytuje filmovým tvůrcům velké příležitosti. Na druhou stranu to občas vypadá, že skoro každý, koho ve městě potkám, má ten stejný sen. To může být frustrující. I přesto je to pro mě ideální místo k životu.
*Co vás přimělo vyprávět příběh o Janě Andert? A jak blízko má postava Alex ke své skutečné předloze, Janě Andert?
Chtěla jsem vyprávět příběh o postavě silné ženy a Jana Andert, kterou jsem zahlédla v jednom televizním rozhovoru, mě okamžitě inspirovala. Je to žena, která navenek ukazuje svoji svým způsobem křehkou krásu, ale uvnitř je bojovnicí, která se nebojí mluvit o tíze své práce a tyto dvě stránky tvoří dokonalé spojení. Podívala jsem se na její dokument V Mosulu (Inside Mosul), na který se nekouká úplně snadno, ale díky němu jsem ji začala obdivovat ještě více. V mém filmu je postava Alex, podobně jako Jana, statečná, krásná a snaží se vypořádat s tím, co viděla ve válečném prostředí. Situace ve filmu je ovšem příběhem Jany inspirována pouze vzdáleně a neměla by s ní být srovnávána.
*Jaké první kroky jste podnikla, než jste projekt uskutečnila? Dělala jste před natáčením nějaký výzkum?
Když natáčíte film inspirovaný na základě skutečných událostí nebo postav, je nutné podat fakta přesně. Snažila jsem se s Janou Andert spojit poté, co jsem ji zahlédla v televizi, což se ukázalo být těžší, než jsem předpokládala, protože stále byla ve válečné zóně. Nakonec jsem měla štěstí a setkala se s ní v Praze několik dní předtím, než měla jít na svou další misi v Somálsku. Dalším obtížným krokem bylo nalézt místa natáčení – letiště a „Irák“. S obojím jsme museli být velice opatrní z bezpečnostních důvodů a s ohledem na náš rozpočet. Nakonec jsme našli několik poškozených budov, díky kterým jsme mohli věrohodně zobrazilt válečnou zónu, a malé soukromé letiště s letadlem, ve kterém nám dovolili natáčet. Řekla bych, že jsme měli štěstí stejně jako v mnoha podobných nízkorozpočtových situacích :)
*Jak jste potkala producenta Luise Seemanna a jak probíhala vaše spolupráce?
Luis, který aktuálně žije v Berlíně, je ve skutečnosti můj kamarád, kterého jsem potkala v LA před pěti lety a který byl po nějakou dobu mým spolubydlícím. Námět na tento film jsme vymysleli společně. Kvůli nedostatku času musel projekt po nějaké době opustit. Já jsem mu nicméně stále vděčná za to, že mi pomohl rozvinout moji myšlenku a uskutečnit rané fáze předprodukce.
*Přejděme teď k úžasné Lucii Vondráčkové a jejímu strhujícímu výkonu. Jak se k vám dostala?
To byla neuvěřitelná náhoda. Lucie hraje již nějakých 30 let, od raného dětství. Proto ji také každý z naší země, České republiky, zná. Po mém předchozím filmu, Seznam viníků (The Guilt List), který vyhrál cenu v Montrealu, kde Lucie v té době žila, jsem od ní obdržela zprávu, a od té doby jsme byly v kontaktu. Když jsem ji řekla o filmu Mimo objektiv (Beyond Her Lens), nápad se jí zalíbil a ihned se k nám přidala.
*Která část byla nejkomplikovanější na natočení? Stalo se v průběhu něco nečekaného, nebo šlo všechno hladce?
„Herec“, se kterým byla nejhorší práce, bylo to letadlo. Několik dní před natáčením nám jeho majitel sdělil, že je rozbité, a že si není jistý, jak dlouho bude trvat jeho oprava. Nakonec jsme opět měli štěstí a letadlo bylo včas připraveno k natáčení. Nikdo z nás předtím nenatáčel scénu, kde herečka nastupuje do nastartovaného letadla se zapnutou vrtulí. Kvůli větru bylo velice těžké nespadnout na zem. Zvukař měl z nás všech nejspíš tu nejtěžší práci.
*Jak již bylo zmíněno, film Mimo objektiv (Beyond Her Lens) vyhrál cenu LAFA za Nejlepší snímek a váš film Seznam viníků (The Guilt List) také obdržel mnoho ocenění a nominací: za Mimořádný úspěch ve filmu na Princetonském filmovém festivalu a za Nejlepší mezinárodní krátkometrážní film a Nejlepší kameru na Brazilském mezinárodním filmovém festivalu, abychom jemnovali jen několik z nich. To musí být skvělý pocit! Řekněte nám o některých stěžejních momentech vaší dosavadní kariéry.
Jednou z důležitých událostí byl můj první velký festival před dvěma lety, Brazilský mezinárodní filmový festival, kde jsem potkala spoustu úžasných lidí z celého světa. Festival byl velice dobře organizovaný a měl mnoho co nabídnout. Nemůžu se dočkat, až se podívám na letošní ročník v srpnu. Samozřejmě jsem vděčná každému festivalu, který nás vybere. Vím, jak je těžké filmový festival organizovat, jelikož jsem minulý rok sama byla porotkyní na festivalu v Německu.
*Je ohromující, co všechno děláte. Nejen, že plynně hovoříte německy, anglicky, česky a dále i francouzsky, ale také pracujete na mnoha projektech (jako třeba "Feel Nothing" - The Plot In You, "Mammoth" – film natočený Arielem Hellerem, oceněný cenou Studenstkého Oscara, a další)... Věnujete čas natáčení filmů a nedávno jste vydala svoji druhou knihu. Váš program musí být neuvěřitelně nabitý! Můžete nás provést vaším běžným dnem? Jaké je tajemství zvládání vašeho takto nabitého rozvrhu?
Popravdě si myslím, že bych spíš mohla vyhrát cenu za nejdelší prokrastinaci. Žádný z mých projektů by se nikdy nikam nedostal, kdybych kolem sebe neměla lidi, kteří mě neustále inspirují a povzbuzují. Takže bych řekla, že tajemstvím úspěchu je mít okolo sebe dobré lidi, kteří ve vás věří a připomínají Vám význam toho, co děláte.
Pro mě neexistuje nic jako běžný den. Mám dny plné dlouhého natáčení, nebo psaní či schůzek s lidmi, se kterými pracuji. Právě tahle různorodost dělá práci zajímavou.
*Ve filmovém průmyslu jste spolupracovala s mnoha lidmi a byla jste pod vedením některých světoznámých jmen… Máte nějaké rady, jak rozvíjet vztahy v zábavním průmyslu?
Neexistuje rada, která obecně platí pro každého vždy a všude, ale řekla bych, že je důležité být pokorný a uctivý vůči komukoli ve vašem oboru, ať už si myslíte, že jsou pro vás tito lidé „užiteční“ nebo ne, protože nikdy nevíte.
*Jaké jsou vaše krátkodobé a dlouhodobé kariérní cíle? Co bude dál? Pracujete aktuálně na nových zajímavých projektech?
Jelikož jsem minulý rok založila svoji produkční společnost v Los Angeles, Hirsch Pictures, chtěla bych ji nyní rozšířit do Evropy, především do mého rodného města Prahy. Ve filmovém průmyslu jsme stále „malé ryby“, ale ráda bych se i nadále živila tím, co mě naplňuje – chtěla bych potkat další úžasné lidi, spolupracovat s nimi a vyzkoušet nové věci, které ještě nikdo nevyzkoušel, ale uvidíme, život je jako bonboniéra...
Také bych se chtěla věnovat novým žánrům jako je animace nebo experimentální film. I přestože se to někomu nemusí líbit, chci rozšířit svůj obzor a otestovat svoje hranice ve filmové tvorbě.
Beyond Her Lens - Trailer
